Být invalidním důchodcem v České republice rozhodně není žádný med. V okamžiku, kdy se v invalidním důchodu ocitnete, vám často bez přehánění začíná boj o holé přežití. Jakým způsobem lze s invalidním důchodem u nás vyžít?
Pouze z invalidního důchodu prvního a druhého stupně se kvalitně žít nedá
Klíčové je již samotné rozhodnutí, jaký stupeň invalidního důchodu získáte. Jestliže budete příjemcem prvního a druhého stupně, tak nějak se počítá s tím, že budete chodit současně do práce. Jinak vás čekají značně nelehké časy. Invalidní důchod přitom v České republice pobírá více než 400 tisíc občanů.
Přivýdělku brání nedostatek míst na trhu práce
Invalidní důchodci prvního a druhého stupně by si sice většinou rádi někde přivydělali, problém je v tom, že na trhu práce není mnoho pozic, které by byly v souladu s jejich zdravotním stavem. Pokud by důchodci vykonávali příliš náročné práce, může dojít až k snížení stupně invalidity nebo odebrání invalidního důchodu. Jak z tohoto bludného kruhu ven? Obecně platí, že čím vyšší je kvalifikace konkrétního člověka, tým roste i naděje na obstarání nějakého uplatnění.
Při výpočtu výše důchodu se uplatňují prvky solidarity
Výše invalidního důchodu je odvislá od příjmů, z nichž bylo odváděno sociální (důchodové) pojištění před zrodem invalidity, získané doby pojištění a přiznaného stupně invalidity. Čím vyšší jsou tyto komponenty, tím vyšší je také invalidní důchod. Stále ještě však žijeme v sociálním státě, takže při výpočtu důchodu se uplatňují i prvky solidarity, kdy lidé s nižšími příjmy mají poměrně vysoký invalidní důchod a naopak.
Invalidé prvního a druhého stupně musí počítat i s tím, že na ně v budoucnu čeká velmi nízký starobní důchod. Ten sice nebude nižší než ten invalidní, v porovnání s jinými penzisty je však velmi podprůměrný. Život v invalidním důchodu není sám o sobě žádné peříčko, suma, kterou důchodci každý měsíc obdrží, jej potom rozhodně neulehčuje.
